Příběh tiché bolesti

Na první pohled jste úspěšným člověkem. Dokázali jste to, po čem jste snili. Máte výsledky, po kterých jiní pouze touží. Možná jste vybudovali úspěšnou společnost, vytvořili umění, které oceňují tisíce lidí, vedete tým, který vás následuje. Lidé vás obdivují a berou jako inspiraci a autoritu. Všichni kolem vás říkají, že jste na vrcholu. A vy se jen usmíváte – říkáte si - je to fajn, ale uvnitř víte, že ten vrchol je prázdný.

Za odměnu, kterou jste si tolik let dobývali, teď cítíte jen prázdnotu. Možná máte rodinu, ke které se vracíte, a přátele, se kterými se vídáte, ale cítíte, že ty stejné konverzace už vám nic nedávají a že vášeň, která kdysi byla ve vztahu už dávno vyhasla. Za odměno po těch všech letech teď dostáváte pocit vyhoření, neklidné noci, vztahy, které se vám rozpadají mezi prsty, a tichou otázku, která se vrací ve chvílích samoty: "Je tohle vážně všechno?"

Možná znáte ty noci, kdy se převalujete bez spánku, hlava jede a tělo je těžké. Dny, kdy se probudíte bez energie, i když jste udělali vše správně. Vztahy, které fungují na povrchu, ale uvnitř postrádají hloubku. Partner/ka je po vašem boku, ale vy cítíte odstup. Děti, kterým chcete být blíž, ale místo přítomnosti dáváte jen pozornost, která zbyde. A ten tichý hlas, který vám šeptá, že život vám protéká mezi prsty.

Zkoušeli jste to zaplnit – tajnými aktivitami, hledáním extrému, nebo jen dalším projektem, novým autem, cestou do exotiky, dalším partnerem, meditací na Bali, čímkoliv, co vás přinutí cítit, že jste naživu. Na chvíli se vám uleví, ale pak jste zpátky na začátku. Protože to, co vám chybí, venku nikdy nenajdete.

A právě tam se většina lidí zastaví. Protože jít dovnitř znamená podívat se do míst, kde je stud, strach, bolest i zapomenuté sny. Místa, která jste roky obcházeli, nechtěli je přijmout ani vidět, protože jste museli být silní, výkonní, nezastavitelní. Jenže právě tam leží klíč k tomu, co hledáte: 
k opravdovému klidu, radosti a smyslu. A já vás tam mohu vzít, pokud máte odvahu.